Hry a pozornost
Možná nevíte, že také hry (videohry) dokážou podporovat pozornost. Ovšem pouze za určitých okolností.
Pozornost/soustředění je velmi důležitým prvkem psychiky, který do značné míry ovlivňuje kvalitu jakéhokoli výkonu, zejména psychického a samozřejmě procesy učení. Pozornost je také jako taková základním stavebním kamenem odolné psychiky. Proto se také poruchy pozornosti ve smyslu poruchy ADHD (porucha pozornosti a hyperaktivity) často objevují v kombinaci s poruchami učení (nejčastěji máme na mysli dyslexii, dysortografii, dysgrafii aj.) a ve školním prostředí ji odborníci označují jako vývojovou poruchu učení a chování.
Důvody poruch učení a poruchy pozornosti (v syndromu ADHD, který však může být bohatší) jsou však různé, ačkoli se spolu často vyskytují. Poruchami učení se v tomto krátkém příspěvku zabývat nebudeme, pouze obtížemi s pozorností.
Obvyklý nástup obtíží v chování, jež obvykle zahajuje porucha pozornosti, je kolem 6. roku věku, tedy s nástupem dítěte do školy a zahájení povinné školní docházky. Symptomy poruch pozornosti (ve smyslu ADHD) jsou u dítěte následující (dle DSM-IV-R):
(Tyto symptomy přitom musí trvat nejméně 6 měsíců v takové míře, že mají za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídají jeho vývojovému stádiu.)
často se nedokáže více soustředit na detaily, dělá nedbalé chyby při práci či jiných činnostech (práce je často chaotická a nepořádná, provedena bezstarostně, bez jasného záměru nebo myšlenky, DSM-IV, 2000, Shaffer)
často má potíže s udržením pozornosti při hře nebo úkolech (a je pro ně obtížné práci dokončit)
často vypadá, že neposlouchá, když k němu přímo mluvíme
často neposlouchá pokyny a není úspěšný v dokončování školní, domácí práce a povinností na pracovišti (ne ze vzdoru nebo z neschopnosti chápat instrukce), často přebíhá od jedné rozdělané činnosti, aniž by jednu z nich dokončil/a
často má potíže s organizací úkolů a činností
často se vyhýbá, nemá rád nebo se vzpírá vykonávat práci vyžadující soustředěnou duševní námahu (jako je školní práce nebo domácí úkol)
často ztrácí věci nutně potřebné pro plnění svých úkolů nebo činností (hračky, školní potřeby, školní poznámky a záznamy, tužky, knížky nebo pomůcky), zachází s nimi bezstarostně a často je poškodí
často se nechá snadno vyrušit vnějším podnětem (např. zvukem, kterého si ostatní vůbec nevšimnou)
často na všechno zapomíná při různých aktivitách během dne (např. se zapomene najíst, nakoupit atd.)
V sociálních situacích se nepozornost projevuje jako skákání od jednoho tématu konverzace ke druhému, neschopnost se na dané téma plně soustředit a sledovat detaily nebo společenská pravidla (Shaffer, DSM-IV-R, 2000).
Jak vidíme, jde o nástup celkově komplexních obtíží, které mění charakter chování. Proto je důležité zahájit včas odbornou reedukační nebo terapeutickou práci, kterou rodiče mohou zahájit buď ve škole v rámci školního poradenského pracoviště se speciálním pedagogem nebo psychologem, nebo se mohou na tyto odborníky obrátit vně školního a školského poradenského systému.
Jedním z prvků, jak dítěti při komplexním přístupu v terapii dítěte s ADHD, je rozvoj pozornosti prostřednictvím např. metody Biofeedback nebo různých programů pro rozvoj pozornosti, které spočívá v plnění zadání na jednotlivých pracovních listech (program ROPRATEM, KUPOZ apd.).
Často také dochází ke snaze vlastní autokorekce chování a dítě (ale i jedinec v dospělém věku) podvědomě stimuluje svou pozornost prostřednictvím hraní her. Zde je však nanejvýš důležité mít nad tímto procesem dohled a kontrolu a dítěti poskytovat na hraní her pouze jasně vymezený a krátký čas (samozřejmě ze strany rodiče), aby nevznikla závislost a další negativní jevy, které by dítěti spíše uškodily, než že by mu pomohly.
V odborné literatuře v současnosti existuje poměrně hodně výzkumů a několik velkých metaanalýz, které zkoumaly vztah mezi videohrami a pozorností. Výsledky ale nejsou jednoduché typu „videohry zlepšují“ nebo „zhoršují“ pozornost. Záleží hlavně na:
typu hry,
délce hraní,
věku hráče,
tom, zda jde o běžné nebo problematické hraní,
a jaký druh pozornosti měříme.
Co výzkumy nejčastěji ukazují
1. Akční videohry často zlepšují vizuální pozornost
Nejsilnější důkazy existují pro tzv. akční hry (FPS, rychlé multiplayerové hry, hry s vysokým tempem rozhodování).
Metaanalýzy ukazují zlepšení zejména v:
selektivní pozornosti,
rozdělení pozornosti,
rychlosti zpracování vizuálních informací,
schopnosti filtrovat rušivé podněty,
sledování více objektů najednou.
Například známá metaanalýza týmu kolem Daphne Bavelier zjistila středně silný pozitivní efekt akčních her na percepční a attentivní schopnosti.
2. Ne všechny hry působí stejně
Novější výzkumy upozorňují, že důležitější než „žánr“ jsou konkrétní herní mechanismy.
Pozitivně působí hlavně hry, které obsahují:
časový tlak,
rychlé rozhodování,
aktivní sledování prostředí,
více současných cílů,
adaptivní obtížnost.
Naopak pasivnější nebo repetitivní hry mají menší efekt.
Co je dnes asi nejbližší odbornému konsenzu
Současný stav poznání lze shrnout přibližně takto:
Videohry nejsou automaticky škodlivé ani automaticky prospěšné pro pozornost.
Některé typy her mohou trénovat specifické attentivní mechanismy.
Přenos do běžného života ale bývá omezený a menší, než se často očekává (obdobně je to však i u uvedených speciálních programů pro rozvoj pozornosti a pracovního tempa jako je např. uváděný ROPRATEM, ačkoli zde očekáváme nadějnější výsledky a dopady do změny chování dítěte v praxi.)
Nadměrné nebo kompulzivní hraní může být spojeno s attentivními problémy, a toho je potřeba se vyvarovat právě zvýšenou rodičovskou kontrolou.
Efekt závisí více na designu hry a způsobu používání než na samotné existenci videoher.
